Design ulice aneb o uličním a veřejném prostoru
Vize a strategie se projevuje v návrzích uličního a veřejného prostoru. Aneb důsledkem vize je změna přístupu ve vnímaní veřejného prostoru a „designu“ ulice
Teze 2.1. Mám rád svoje město, aneb o uzdravování dopravních tepen města
Doprava proudící do srdce našich měst využívá převážně hlavní dopravní tepny. Pokud by se jednalo o zbytečně široké silnice, tak zde mohou proběhnou úpravy, které budou na míru ušité chodcům a cyklistům, stejně jako je tomu na komunikacích menších. Jízda na kole zde bude pohodlná a bezpečná, protože automobilový provoz se udržitelné dopravě výrazně přizpůsobí. Na méně významných silnicích zůstanou v každém směru pouze dva jízdní pruhy pro auta a nejvyšší povolená rychlost bude 30 km/h. V širokém středním pruhu se vysází stromy a zbývající prostor bude patřit cyklistům jedoucím různou rychlostí. Výsledkem bude plynulý provoz, kde budou mít chodci dostatek příležitostí k tomu, aby v klidu a bez spěchu přešli přes ulici. Cílem je znovu spojit prostor pro chodce s hlavními dopravními tepnami a znovuobjevit klasickou ulici se dvěma jízdními pruhy, s chodníky, s přechody pro chodce a venkovním tržištěm nebo jinými obchodními aktivitami. Není v plánu dopravní provoz vyčlenit, ale začlenit. Otevření těchto obytných enkláv je založeno na míchání a zklidňování dopravy, které umožňuje soužití lidí s automobily. Revitalizace – to je klíčové slovo všech intervencí, jejichž cílem je nahradit dopravní tepny určené pouze pro rychlý pohyb. Nahradit je ulicemi, které jsou uzpůsobeny pro koexistenci zaparkovaných vozidel, chodců, cyklistů a další dopravy o různých rychlostech.
Teze 2.2. Superměsto – změna paradigmatu
Po více než 7000 let existence měst mělo slovo „ulice“ stejný význam. Ulice byla prostorem, v němž se obyvatelé města potkávali, kde se pohybovali z bodu A do bodu B a kde si hrály děti. Šlo o společný prostor, o rozšíření obývacích pokojů a zápraží. Od počátku 20. století se dopravní inženýři snažili ulevit dopravě a přehlcení automobilovým provozem. Ulice nejsou kanalizační nebo elektrické sítě. Je na čase udělat další krok. Je načase myslet v lidském měřítku. Život v městských čtvrtích. Superměsto přichází. A je hezké.
Teze 2.3. Nech město růst! Město v pohybu
V posledních letech se pozornost medicíny přesunula od léčby nemocí k jejich prevenci. Abychom zůstali zdraví, musíme se začít pohybovat mnohem přirozeněji, častěji a spontánněji. Proto navrhujeme několik míst, která díky úpravě terénu a vybavenosti budou motivovat k pohybu. Městský prostor zohlední zdraví obyvatelstva a měl by lidem otevřít přístup k novým zážitkům. Panel se tak zaměřuje na podporu pohybu ve městě.
Teze 2.4. Výlet do města je výletem do přírody
Vidět město a přírodu jako jedno. Představte si, že by se nám podařilo dosáhnout symbiózy mezi přírodou a městem: stromy čistící vzduch, rostliny snižující teplotu a vodní toky, jež pojmou dešťovou vodu a současně zvyšují kvalitu městského prostoru. Přirozené přírodní procesy odehrávající se v samém srdci měst neprospívají pouze trvale udržitelnému rozvoji, ale města díky nim budou celkově mnohem přizpůsobivější, atraktivnější a plná života. Stejně jako se měnily hlavní myšlenkové proudy a přibývalo technologických objevů, měnil se během posledních 150 let i vztah člověka k přírodě. Všechny tyto změny nicméně vycházely z jednoho obecného předpokladu: My, lidé, jsme přírodě nadřazeni. Jak se v dnešním světě ukazuje, mýlili jsme se. Je to přitom čím dál tím jasnější: Klimatické změny, extrémní nárůst počtu obyvatel, přírodní katastrofy a rostoucí znečištění – tyto a další jevy nás v posledních letech donutily zásadně přehodnotit náš pohled na přírodu a to, jak k ní přistupujeme. V reakci na masivní změny a potíže musíme přehodnotit fungování a účel měst, a to v souladu s nejnovějšími poznatky o přírodě, ekosystémech a přírodních procesech. Jen tak můžeme začít tvořit trvale udržitelná a obyvatelná města. V takovém městě je radost chodit a realizovat Výzvu 10000 kroků. Neznáte ji ještě?
Teze 2.5. Úroda z nebe, aneb o vodě, jako zdroji života!
VODA JAKO ZDROJ. Přibývá lidí, kteří touží po životě ve městě – pokud ale chceme žít v souladu s přírodou a podle ekologických zásad, musíme umně koncipovat zhušťování obývaných oblastí. To klade nové požadavky na funkčnost, komplexnost, prostor pro každodenní rituály, sociální interakci, rekreaci a další moderní zážitky a prožitky. Jedním z požadavků je práce s vodou, zdrojem, které přichází z nebes. Je třeba při plánování veřejných prostranství využívat vodu, včetně sbírání dešťové vody, jako to dělají v mnoha jiných zemích.
Teze 2.6. Zklidňování dopravy, jako dopravní pojem, jako klíč k pochopení změn
Zklidňování dopravy se děje podle příslušných zákonů a technických předpisů. Dopravní inženýři je znají, ale je třeba tuto znalost propojovat i moderním přístupem k řešení uličních prostorů a dalších veřejných prostranství ve vybraných lokalitách, který kombinuje architektonicko-urbanistickou kvalitu prostoru s dopravním inženýrstvím a který přináší hezčí ulice a náměstí, výrazné zkvalitnění podmínek pro pěší a cyklisty, možnost doplnění zeleně a dalších prvků mobiliáře, příznivější podmínky pro lokální ekonomiku i zásadní zklidnění motorové dopravy a zvýšení bezpečnosti všech uživatelů prostoru. Nicméně vždy je potřeba vycházet z technických řešení, která musí schválit policie a příslušné odbory dopravy. A právě tyto orgány rozhodují o tom, zda opatření, která např. fyzicky a/nebo psychologicky nutí řidiče zpomalit, jako rychlostní limity 20-30 km/h, či další zóny chtějí podporovat tzv. zklidňování dopravy, sdílení prostoru v ulicích mezi všemi uživateli (chodci, cyklisty, veřejnou dopravou, automobily atd.), nebo zavádět nová opatření jako jsou Sdílené zóny, či Cyklistické zóny. Sdílený prostor má za úkol zlepšit bezpečnost v ulicích a jejich obyvatelnost pomocí nekonvenční koncepce, která omezuje přísnou geometrii rohů a značení a zlepšuje viditelnost. Dopravně zklidněné zóny se zavádějí proto, aby motorová doprava jezdila nižší rychlostí, s opatrností a pozorností vůči dané lokalitě.
Teze 2.7. Bezbariérové lávky, podjezdy
Základní snahou při utváření veřejného prostoru by měla být minimalizace bariér pro jednotlivé uživatelské skupiny tak, aby byl pohyb pro všechny maximálně bezpečný a komfortní. Bariéry je ale možno vidět na každém kroku, ať už jsou to rychlostní silniční komunikace, železnice, či vodní toky. Ty je možné ale překonat díky lávkám, nebo podjezdům. Zároveň platí, že čím slabší a zranitelnější jednotliví účastníci jsou, tím vyšší ohledy je na ně potřeba brát. Cyklisté jsou slabší a zranitelnější vůči motorové dopravě, naopak sami mohou představovat nebezpečí pro chodce a hendikepované.Fotografie z dánské výstavy. Pro inspiraci pro vytvoření té české.
Seznam fotogalerií